Ó, přijdiž, přijdiž léto Páně,
nám odedávna slíbené,
ať vzkvetou zase širé pláně
té naší vlasti milené!
A země, jež tak zpleněná je,
se zaskví pestrou krásou máje.

Ó, přijdiž, přijdiž, roso s hůry,
a rozvlaž roli žíznivou,
ať oproštěna tuhé kůry
vyprahlá srdce oživnou!
A všechno dobré, krásné, milé,
zde vypučí zas v nové síle.

Ó, přijdiž, přijdiž, ohni s nebe,
a rozněť vůkol všecku zem,
ať srdce naše bleskem z Tebe
zahoří svatým plamenem!
A mocně, radostně a vřele
pro svého tlukou Spasitele.

Ó, přijď Ty sám, náš milý Pane,
a navštiv svoji vinici,
a dílo svoje požehnané
vždy chraň svou mocnou pravicí!
Ať všecken svět to zřejmě vidí,
že ono z Tebe, a ne z lidí.

A dejž, ať v Tebe vkořeněni,
jsme jedno srdce, jeden duch;
Tvou láskou v jedno zapojeni
se v lásce vinem k druhu druh,
až věčně jasné, beze stínu,
nám vzejde léto ve Tvém klínu.