Jak bude nám,
až po skončeném boji
si oddechneme
jednou naposled,
a z této země
ve vlast věčnou svoji
se odeberem
v onen lepší svět!
Až únav všechněch
pozbaveni cele
si setřem s čela
cesty prach a pot,
tam svého
pozdravíme Spasitele,
kde věčný On nám
schystal lásky hod.

Jak bude nám,
až rouchem slávy věčné
v nebesích budem'
přioděni stát
a plesat budem'
v slasti nekonečné,
že posléz všechněch
zproštěni jsme vad,
neb hříchu moc nás
nedotkne se více,
s níž víry boj zde
stále nám je vést;
tam vprostřed
lidu zvoleného dlíce,
nezvíme už, co
osten hříchu jest.

Jak bude nám,
až v rozechvění slavném
v sluch zazní nám hlas
vykoupených těch,
jak v svatém žáru,
nikdy neúnavném,
se žalmy chvály
vinou z prsou všech!
Jak celým nebem
chvalozpěv ten chvěje,
jak zvuky moře
rozbouřených vln
a zas jak
vánek líbezný když věje,
se vznáší k trůnu,
sladké něhy pln.

Jak bude nám,
až plni lásky svaté
se přivineme
vroucně k Ježíši,
až tužby naše,
v hloubi srdce vzňaté,
se v domě jeho
navždy utiší!
Až zmizí víra,
naděje též mine,
neb vidět budem'
Pána tváří v tvář,
i na nás
jasnost jeho tváře splyne
a oblaží nás
jeho slávy zář.

Jak bude nám,
až co zde nevídáno,
co nezachytil
nikdy lidský sluch,
co srdcím není
pochopiti dáno,
to připravil všem
věřícím svým Bůh!
Nuž, spějme tedy
kupředu jen stále,
vzdorujme věrou
pokušením všem!
Však sobě
odpočinem dokonale,
až vejdem v onu
zaslíbenou zem.