Kvetoucí mládí, ty
naděje budoucích časů,
poslechni ochotně
Kristova libého hlasu,
kterým On zve,
aby nám v náručí své
pokoj dal, radost a spásu.

Zasvěťme sílu a
květ svého mladého věku
s jarou svou ozdobou
sličnosti, vůně a vděků
jemu, jenž sám
pravým je příkladem nám,
Božskému Králi a Reku!

On zde jak pastýř nás
pásti a voditi žádá,
nad to pak v nebesích
věčné nám poklady skládá;
nuž tedy, běž
k němu, by tobě dal též
ozdobou být svého stáda!

Blaženost pravá jen
v těch duších pučí a vzkvétá,
kterým Pán sám věnec
věčného života splétá;
ale jak hned
mění se v otravný jed
podvodné rozkoše světa!

V sionské vinici
nad jiné nejlíbezněji
štípkové mládí se
překrásnou zdárností skvějí;
za málo let
ovoce nesou i květ,
Pánu, jimž vděčit se smějí.

Sloužiti Pánu a
ozdobou být jeho domu:
co v celém světě by
mohlo se rovnati tomu!
Ó, tedy spěj,
zjara hned štípit se dej:
zle bude planému stromu!

Ó, jaké bohatství
slávy a cti tomu kyne,
kdo tu již od dětství
důvěrně k Pánu se vine!
Pán ho i v dnech
stáří a křehkostí všech
těšiti neopomine.

Jistěže klidně pak
hlavu lze ku spánku klásti
tomu, kdo věrně se
k Pánu měl v slasti i strasti
rád, jako syn
k matce, tak v Páně on klín
vzlétne tam, do věčné vlasti.